Tým z Univerzity v Granadě objevil na starověkém nalezišti Urium v Riotintu (Huelva) osm podrážek sandálů vyrobených z trávy esparto. Kusy, jejichž stáří se pohybuje mezi 2 000 a 2 400 lety, byly nalezeny v pozoruhodném stavu zachování díky popelu z metalurgických pecí, kde byly pohřbeny. Studie publikovaná v časopise Pyrenae ukazuje, že tento typ obuvi se nepřetržitě používal od doby železné až po římské doby, což dokumentuje řemeslnou tradici, která v hornických provozech jihozápadního Španělska přetrvávala po staletí.
Výzkumníci pod vedením Macareny Bustamante-Álvarezové analyzovali podrážky pomocí neinvazivních technik, jako je skenovací elektronová mikroskopie a rentgenová mikrotomografie. Výsledky nejen potvrzují použití kavyl tenacissima , vlákna, které se v oblasti hojně vyskytuje, ale také odhalují vysokou úroveň technické odbornosti při jeho výrobě . Nejsilnější šňůry byly umístěny v oblastech s největším namáháním, zatímco ty tenčí byly vyhrazeny pro vázání, což dokazuje vysoce specializovaný řemeslný výrobní proces.
Výjimečný nález díky konzervaci
Sandály byly objeveny v sektoru Nuevo Filón Norte 1 starověkého těžebního komplexu Urium, pohřbené pod velkými nahromaděními popela z čištění metalurgických pecí. Tyto podmínky chránily rostlinná vlákna po více než dva tisíce let , což je v archeologii mimořádně vzácný jev, protože materiály jako tráva esparto se obvykle časem rozkládají. Spolu se sandály byla nalezena i lana a koše, rovněž vyrobené z rostlinných vláken, což umožnilo detailnější rekonstrukci předmětů, které tvořily součást každodenního života v římských dolech.
Vykopávky, které provedla společnost Atalaya Riotinto, přinesly sbírku, která významně rozšiřuje omezený archeologický záznam dochovaný pro tento typ materiálu. Podle výzkumníků tyto nálezy poskytují nové informace o každodenním životě v hornických oblastech starověké Hispánie a o materiálních podmínkách těch, kteří tam pracovali.
Data, která odhalují staletou tradici
Jedním z nejvýznamnějších zjištění studie je datování tří kusů pomocí radiokarbonové metody. Analýzy naznačují, že sandály patří do různých historických období : jeden pochází z 1. století n. l., druhý z období mezi 2. a 1. stoletím př. n. l. a nejstarší ze 4. a 2. století př. n. l. Tato sekvence ukazuje, že tento styl obuvi zůstal prakticky nezměněn po několik staletí, od doby železné až po římské období, což potvrzuje kontinuitu řemeslné tradice přizpůsobené potřebám hornické práce.
Výzkumníci spojují tento typ obuvi se solea spartae popsanými v latinských pramenech, sandály, které poskytovaly ochranu a přilnavost v tak náročném prostředí, jako byly doly Riotinto. Jejich přítomnost po několik staletí potvrzuje, že byly nezbytným nástrojem pro generace dělníků v jednom z nejdůležitějších hornických center římského světa.
Design navržený tak, aby vydržel náročnou práci
Studie umožnila vědcům rekonstruovat výrobní proces a potvrdit, že sandály byly navrženy podle pečlivě plánovaného designu. Silnější šňůry byly použity v oblastech vystavených většímu namáhání, zatímco tenčí vlákna byla použita k vázání a spojování. Podle vědců toto rozložení dokazuje hluboké pochopení vlastností trávy esparto a vysoce specializovanou řemeslnou výrobu. Dále bylo pozorováno značné opotřebení na přední části chodidla a patě a většina sandálů ztratila šňůry, které je připevňovaly k chodidlu, což naznačuje, že byly vyřazeny až poté, co zcela dosáhly konce své životnosti.
Výzkum je součástí projektu TEXLUS, financovaného Španělskou státní výzkumnou agenturou a Evropským fondem pro regionální rozvoj (EFRR), který se zabývá ekonomikou textilního řemesla v římské Lusitanii. Tato kolekce sandálů spolu s lany a košíky nabízí jedinečný pohled do každodenního života dělníků v dolech Riotinto a potvrzuje tak trvalou povahu řemeslné tradice, která přetrvávala po staletí.